Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace
MACHINE YOUR FUTURE

JISTÉ MÍSTO UŽ PŘED PROMOCÍ

Datum zveřejnění: 24.01.2013
Hospodářské noviny | Strojírenství se dostalo do paradoxní situace. I když se firmám daří čím dál víc dostávat své stroje na zahraniční trhy, musí se obávat o budoucnost svého podnikání.

Hospodářské noviny | Strojírenství se dostalo do paradoxní situace. I když se firmám daří čím dál víc dostávat své stroje na zahraniční trhy, musí se obávat o budoucnost svého podnikání.

Středoškoláky totiž studium na "strojárnách" neláká. Podle průmyslníků si navíc často neumějí představit, co se na strojních fakultách vlastně aktuálně učí. "Je těžké jim vysvětlit, že fabrika je dnes něco jako kosmický výzkum – je to především o počítačích. Obraz špinavé práce, který byl před lety spojen se strojařinou, je nenávratně pryč," říká ředitel Svazu strojírenské technologie Petr Zemánek. Těžiště práce, kterou ve strojírenských firmách odvádějí vystudovaní inženýři, se totiž přesouvá do oblasti programování, které mají středoškoláci často spojené především se studiem informatiky.

Exportu se daří Strojírenství se na českém hrubém domácím produktu podílí již z třiceti procent a jeho podíl stále roste. České firmy například mezi loňským lednem a zářím vyvezly obráběcí a tvářecí stroje celkem za 10 462 milionů korun. Ve srovnání se stejným obdobím za rok 2011 jde o téměř dvacetiprocentní nárůst. Největší zájem o ně má Německo, Rusko a Čína. Není proto překvapující, že počet vystudovaných strojních inženýrů pro potřeby České republiky nestačí. "Chybí hlavně specialisté pro hydrauliku, pneumatiku, automatizaci a manipulaci," shrnuje Jan Pagáč, technický ředitel firmy TOS Varnsdorf.

Jihočeská strojírenská firma Kovosvit zase doplácí na to, že v jejím regionu není žádná vysoká technická škola. "Pokud se někdo rozhodne jít studovat vysokou školu technického zaměření, míří většinou do Prahy, Plzně nebo Brna a v mnoha případech se pak stane, že absolventi již z těchto velkých měst nechtějí odejít a pracovní uplatnění zde často i najdou," vysvětluje generální ředitel společnosti Kovosvit MAS Miloslav Kafka.

Se studenty strojních i elektrotechnických fakult se proto jako většina firem z oboru snaží navázat spolupráci prostřednictvím bakalářských a diplomových prací a nabízejí i možnost odborné praxe při studiu. V Kovosvitu se studenti posledních ročníků podílejí také na řešení vývojových a výzkumných úkolů v oblasti obráběcích strojů. "Každá škola je jiná, ať již v obsahu učebních materiálů nebo v zaměření školy vzhledem ke spolupráci s firmami.

Například České vysoké učení technické v Praze je jednou z nejlepších v oblasti výzkumu obráběcích strojů, Vysoké učení technické v Brně je excelentní v oblasti bezpečnosti strojů," popisuje svou dosavadní zkušenost Kafka.

Svaz strojírenské technologie má dobré reference také na fakulty s kratší historií. "Například fakulta strojní v Ústí nad Labem je škola, která se rozvíjí velice pozitivně, zvětšuje se a dělá nám radost," chválí Zemánek Univerzitu Jana Evangelisty Purkyně.

Firmy si studenty "zamluví" V době stoupající nezaměstnanosti se sázka na studium strojírenství vyplatí. Žádná strojní fakulta v Česku nebere méně než devadesát procent uchazečů, takže šanci na studium dostane v podstatě každý. Pokud se navíc student pro strojařinu nadchne a s počítáním vzorců ani kreslením plánů nemá větší problémy, firmy se o něj pravděpodobně začnou přetahovat už během studia.

"V dnešní době je problém získat kvalitního absolventa ať již strojní nebo elektrofakulty. Již v průběhu studia je potřeba tyto lidi oslovovat a připravovat si prostor pro jejich získání. Strojní inženýr, který právě dokončil studium, je ve většině případů již podchycený jinou firmou a je pak prakticky nemožné takového člověka jiné firmě přebrat," říká Vlastimil Hlavatý, technický ředitel společnosti Škoda Machine Tool Plzeň.

Jenže proti strojírenským firmám hraje ještě demografie. Na vysoké školy nastupují populačně slabší ročníky z devadesátých let, a tak se jim ideální absolventi hledají stále obtížněji. "Kombinace lidí, kteří jsou jazykově připravení, rozumí elektrice, softwaru počítačů, technice a nebojí se sáhnout na materiál, je absolutní nedostatek," míní Zemánek.
Zaujmout středoškoláky Ředitelé strojírenských firem se už smířili s tím, že v nejbližší budoucnosti se u nich několikakolová výběrová řízení, kde si budou vybírat ze zástupu uchazečů, konat nebudou. Sází spíše na postupné a dlouhodobé strategie pro výchovu nové generace strojařů.

"Je potřeba podchycovat už středoškoláky, především absolventy strojnických a elektroprůmyslových škol. Navštěvovat je ve školách a ukázat, jaké moderní metody a technické prostředky firma používá pro vývoj svých výrobků – 3D metody konstruování, nové výpočtové metody a podobně," míní Hlavatý. Podle něj je nutné představit studentům svoji firmu jako prosperující podnik s významným postavením na světovém trhu. "Dále je třeba jim ukázat firmou vyráběný produkt a vysvětlit, v čem spočívá jeho konkurenceschopnost na trhu," uzavírá Hlavatý.